26. Tu se zatřásla země, základy vězení byly porušeny, dveře vyvaleny a okovy se uvolnily.
27. Žalářník se probudil a viděl, co se stalo. Tasil svůj meč a chtěl se jím probodnout, protože se domníval, že vězňové utekli, a on za ně ručil svým životem.
28. Pavel na něj zavolal: „Nezabíjej se, vždyť nikdo neutekl!“
29. Správce žaláře popadl pochodeň, seběhl do jejich kobky a vrhl se před nimi na kolena.
30. Pak je vyvedl ven a ptal se: „Vy jste jistě bohové; co mám dělat, abych byl zachráněn?“
31. Řekli mu: „Bůh je Ježíš Kristus, v něho uvěř a budeš zachráněn s celou rodinou.“
32. A vyprávěli jemu a všem obyvatelům jeho domácnosti o Kristu.
33. Žalářník je pečlivě ošetřil a ještě v noci se dal s celou svojí rodinou i otroky pokřtít.
34. Pak zasedli ke stolu a bylo tam veselo, vždyť uvěřili v živého Boha!
35. Ráno k němu poslali úředníci vojáka se vzkazem, aby apoštoly propustil.
36. Žalářník měl radost, že mohou klidně odejít,
37. ale Pavel si postavil hlavu: „To tedy ne! Nás, římské občany, dají bez výslechu veřejně zmrskat, vsadit do žaláře, a teď by se nás chtěli v tichosti zbavit? Ať pěkně sami přijdou a propustí nás.“
38. Voják to vyřídil. Městští úředníci se polekali té skutečnosti, že Pavel a Silas jsou občany Římské říše.
39. Přišli tedy s omluvami, ale prosili je, aby opustili Filipy.