24. Ten je vsadil do nejhlubší kobky a nohy jim sevřel kládou.
25. Pavel a Silas se ještě o půlnoci hlasitě modlili a zpívali Bohu chvalozpěvy, až se to rozléhalo celou věznicí.
26. Tu se zatřásla země, základy vězení byly porušeny, dveře vyvaleny a okovy se uvolnily.
27. Žalářník se probudil a viděl, co se stalo. Tasil svůj meč a chtěl se jím probodnout, protože se domníval, že vězňové utekli, a on za ně ručil svým životem.
28. Pavel na něj zavolal: „Nezabíjej se, vždyť nikdo neutekl!“
29. Správce žaláře popadl pochodeň, seběhl do jejich kobky a vrhl se před nimi na kolena.
30. Pak je vyvedl ven a ptal se: „Vy jste jistě bohové; co mám dělat, abych byl zachráněn?“