1. O Abrahamovi je napsáno: „Uvěřil Bohu, a byl proto uznán za dokonalého.“
2. Kdyby toho byl dosáhl svými skutky, měl by na co být hrdý.
3. On si však nedobyl Božího uznání tím, co dělal, ale jen tím, že Bohu důvěřoval.
15-17. Zákon je pouze měřítkem provinění – bez zákona by vina neexistovala. Protože Bůh je milostivý, zahrnul do svého slibu nejen zákonité potomky Abrahamovy, ale také všechny ty, které s Abrahamem spojuje stejná víra. Proto nezaložil svůj slib na zákonu, ale na víře.Věříme-li tedy, pak naším společným duchovním otcem je Abraham, jak je o něm napsáno: „Otcem početných národů jsem tě ustanovil.“
20-21. Abraham byl přesvědčen, že Bůh nic neslibuje naplano, a to mu stačilo, aby Boha chválil a děkoval mu.