5. Stejně tak dnes je tu takový zbytek věrných. Bůh je ovšem nevyvolil pro jejich zásluhy, nýbrž ze své milosti.
8. Bůh je ranil slepotou,takže mají oči –a přesto nevidí,mají uši –a přesto neslyší,slepí a hluší jsou až dodnes.
9. A David říká v jednom svém žalmu:„Jejich blahobyt ať je jim osidlem a kamenem úrazu.
10. Zatmi jim zrak,ať nevidí a pod břemenem stále se hrbí.“
11. Ptám se tedy: Je snad smyslem jejich klopýtnutí, aby padli nadobro? V žádném případě!
12. Jejich pád však umožnil záchranu pohanů, a to má probudit u židů zdravou žárlivost. Oč větším požehnáním pro svět bude návrat Izraele k Bohu, když jeho úpadek znamenal už takové dobrodiní!
13. Proto vám, bývalým pohanům, sloužím tak horlivě,
14. abych vyvolal žárlivost u svých soukmenovců a alespoň některé tak zachránil.
15. To, že se ocitli v nepřátelském táboře, přineslo světu smíření s Bohem. A což teprve, až je Bůh znovu přijme! To bude přímo vzkříšení z mrtvých!
16. Co vyrostlo ze svatých kořenů, je rovněž svaté.
17. Jestli byly některé větve ze svatého stromu ulomeny a vy, jako plané větve, naroubováni na jejich místo,
18. nevypínejte se nad větve původní. Nezapomeňte, že kořen nese vás a ne naopak!
19. Říkáš: „Byly přece ulámány, abych já mohl zaujmout jejich místo.“
20. Máš pravdu, byly ulámány kvůli své nevěře a ty rosteš na jejich místě díky své víře. To však měj za důvod spíš k pokoře než k domýšlivosti.