1. Ptám se tedy: Zavrhl snad Bůh svůj národ? Rozhodně ne! Vždyť já jsem také židovské národnosti, potomek Abrahamův z větve Benjamínovy.
2. Bůh nezavrhl svůj lid, který si předtím vybral. V Bibli se dočteme, že už Elijáš si Bohu na svůj národ stěžoval:
3. „Pane, tvé proroky povraždili, tvé oltáře rozbořili. Už jen já jsem zůstal při tobě a také mně o život ukládají.“
4. A co mu na to odpovídá Bůh? „Sedm tisíc věrných – kromě tebe – se bohům cizím ještě neklaní!“
5. Stejně tak dnes je tu takový zbytek věrných. Bůh je ovšem nevyvolil pro jejich zásluhy, nýbrž ze své milosti.
8. Bůh je ranil slepotou,takže mají oči –a přesto nevidí,mají uši –a přesto neslyší,slepí a hluší jsou až dodnes.
9. A David říká v jednom svém žalmu:„Jejich blahobyt ať je jim osidlem a kamenem úrazu.
10. Zatmi jim zrak,ať nevidí a pod břemenem stále se hrbí.“
11. Ptám se tedy: Je snad smyslem jejich klopýtnutí, aby padli nadobro? V žádném případě!
12. Jejich pád však umožnil záchranu pohanů, a to má probudit u židů zdravou žárlivost. Oč větším požehnáním pro svět bude návrat Izraele k Bohu, když jeho úpadek znamenal už takové dobrodiní!
13. Proto vám, bývalým pohanům, sloužím tak horlivě,
14. abych vyvolal žárlivost u svých soukmenovců a alespoň některé tak zachránil.
15. To, že se ocitli v nepřátelském táboře, přineslo světu smíření s Bohem. A což teprve, až je Bůh znovu přijme! To bude přímo vzkříšení z mrtvých!
16. Co vyrostlo ze svatých kořenů, je rovněž svaté.
17. Jestli byly některé větve ze svatého stromu ulomeny a vy, jako plané větve, naroubováni na jejich místo,