3-4. Kdyby se vás někdo ptal, co děláte, řekněte, co předpověděl prorok:
22. Všechno je pro vás dosažitelné, zač se s vírou modlíte.“
23. Když pak zas učil v chrámu, přišli k němu velekněží a židovští předáci a ptali se ho: „Jakým právem zde takto jednáš? Kdo ti k tomu dal moc?“
24-26. „Řeknu vám to, ale nejprve odpovězte vy na moji otázku: Křtil Jan z pověření Boha nebo lidí?“Říkali si mezi sebou: „Odpovíme-li, že byl od Boha, namítne nám, proč jsme tedy nevěřili jeho slovům. A jestliže odpovíme záporně, pak abychom se báli davu, protože Jana všichni považují za proroka.“
27. Tak nakonec odpověděli: „Nevíme.“ Nato Ježíš: „Ani já vám tedy neřeknu, kdo stojí za mnou.
28. Jak byste rozsoudili takový případ? Jeden muž měl dva syny a řekl jednomu z nich: ‚Jdi dnes pracovat na vinici!‘
29. On však odpověděl: ‚Nechce se mi!‘ Potom si to ale rozmyslel a šel.
30. O totéž požádal druhého syna. Ten řekl: ‚Ano, půjdu,‘ ale nešel.
31. Který z těch dvou synů poslechl svého otce?“Oni odpověděli: „Ten první.“„Právě tak,“ řekl Ježíš, „vás podvodníci a prostitutky předbíhají do Božího království.
32. Jan Křtitel vám ukázal správnou cestu k pokání; vy jste na něj nedali, ale tihle lidé ano. Ani to vás nezahanbilo a stejně jste neposlechli.
33. Nyní si poslechněte jiný příběh: Byl jeden hospodář, který založil vinici. Obehnal ji plotem, zřídil v ní lis a postavil věž pro hlídače. Pak vinici pronajal vinařům a odcestoval.
34. V době vinobraní poslal k vinařům své zástupce, aby vybrali jeho podíl.
35-36. Vinaři je však popadli, jednoho zbili, druhého utloukli a dalšího ukamenovali. Hospodář tedy poslal další muže; tentokrát jich bylo více. Ale vinaři s nimi naložili stejně.
37. Nakonec k nim tedy poslal svého syna. Myslel si, že alespoň před ním budou mít respekt.
38. Ale když jej viděli přicházet, řekli si: ‚To je dědic! Zabijme ho a vinice bude naše!‘