Lukáš 7:32-40 Slovo na Cestu (SNC)

32. Jsou nespokojení a náladoví jako děti, které si hrají na návsi chvíli na svatbu, chvíli na pohřeb a vzájemně si vyčítají:‚Pískali jsme vám,a vy jste netancovali.A pak jsme vám zase smutně zpívali,a vy jste neplakali.‘

33. Když se Jan Křtitel postil a nepil víno, říkali jste, že je fanatik,

34. a když Syn člověka jí a pije, říkáte pohrdlivě: ‚Podívejte se na toho žrouta a pijana, který se přátelí i se zrádci národa a s kdejakou sebrankou.‘

35. Ale kdo přijme Boží moudrost, ten tomu porozumí.“

36. Jeden farizej pozval Ježíše na oběd. Ten přišel a stoloval s ním.

37. V tom městě žila také žena, která měla špatnou pověst. Když slyšela, že Ježíš je na návštěvě u farizeje Šimona, vzala alabastrovou nádobku s drahocenným vonným olejem a šla tam.

38. Poklekla k Ježíšovým nohám, smáčela mu je slzami, utírala svými vlasy, líbala je a potírala vonným olejem.

39. Když to viděl farizej, který Ježíše pozval, myslel si: „Kdyby to byl prorok, věděl by, co je to za ženu, a nedovolil by, aby se ho taková hříšnice vůbec dotkla.“

40. Tu ho Ježíš oslovil: „Rád bych se tě, Šimone, na něco zeptal.“ „Prosím, jen mluv,“ řekl Šimon.

Lukáš 7