28. „Mistře, Mojžíš napsal ve svém zákoně: Zemře-li ženatý muž bezdětný, jeho bratr je povinen oženit se s vdovou.
29. Představ si rodinu, kde bylo sedm bratrů. Nejstarší se oženil a zemřel, aniž by zanechal potomka.
30-31. S vdovou se oženil druhý bratr, ale také zemřel bez dětí. Tak tomu bylo i s třetím a dalšími, až se s tou ženou oženilo postupně všech sedm a všichni zůstali bezdětní.
32. Nakonec zemřela i ona.
33. Komu bude při vzkříšení náležet, když měla sedm manželů?“
34-36. Ježíš odpověděl: „Manželství a rodina jsou záležitostí pozemského života. Avšak pro ty, které Bůh vzkřísí a přijme do věčného života, ztratí manželství svůj pozemský smysl. Budou všichni tvořit Boží rodinu, podobně jako jeho andělé.
37. A že bude vzkříšení z mrtvých, to poznal již Mojžíš, na kterého se tak rádi odvoláváte. Když k němu Bůh mluvil z hořícího keře, představil se mu jako Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův. Ti přece dávno před tím zemřeli.
38. A tak Bůh není Bohem mrtvých, ale živých; on nabízí život všem, kdo mu uvěří.“
39. Několik učitelů zákona řeklo: „Mistře, to jsi jim dobře odpověděl.“
40. Pak se už nikdo neodvážil na něco se ho zeptat.
41. Položil jim tedy otázku: „Jak to, že někteří z vás nazýváte Mesiáše synem Davidovým?
42. Vždyť sám David o něm píše v knize Žalmů:‚Bůh říká mému Pánu:Seď po mé pravici a vládni se mnou,
43. dokud ti neodevzdám moc nade všemi lidmi.‘
44. Jak by tedy mohl být Mesiáš Davidovým potomkem, když ten ho nazývá svým Pánem?“