29. Víme, že Bůh mluvil k Mojžíšovi, ale o tomto člověku nevíme vůbec nic.“
30. „To je ale divné! Vy nevíte, kdo to je, a otevřel mi oči,“ řekl uzdravený.
31-32. „Bůh by jistě nevyslyšel prosbu zlého člověka! Slyší jen toho, kdo ho poslouchá a ctí. Ještě jsem neslyšel, že by někdo uzdravil slepého od narození.
33. Proto si myslím, že by Ježíš nedokázal něco podobného, kdyby ho neposlal Bůh.“
34. „Ty mrzáku, ty nás budeš poučovat?“ křičeli na něho farizejové a vyhodili ho.
35. Když se Ježíš dověděl, co se mu přihodilo, vyhledal ho a zeptal se: „Věříš v Božího Syna?“
36. Uzdravený odpověděl: „Rád bych v něho věřil, ale neznám ho.“
37. Ježíš řekl: „Vidíš ho a právě s tebou mluví.“
38. „Věřím, Pane!“ vydechl a padl před Ježíšem na kolena.
39. Ježíš dodal: „Přišel jsem na svět proto, abych uvedl věci na pravou míru: slepí prohlédnou a ti, kdo vidí, oslepnou.“
40. Zaslechli to někteří farizejové a zeptali se: „Jsme my ti slepí?“
41. „Kdybyste byli opravdu slepí, byla by to polehčující okolnost pro váš hřích,“ odpověděl jim Ježíš. „Vaše vina však zůstává, protože říkáte, že vidíte, a to znamená, že víte, co děláte.“