3-4. Podél jeho břehů leželi pod pěti podloubími nemocní, slepí a ochrnutí. Toužebně čekali na okamžik, kdy se hladina vody zčeří. Čas od času se to stávalo a lidé věřili, že kdo první vstoupí do vřídla, bude uzdraven, ať už trpí čímkoliv.
11. „Vím,“ odpověděl. „Ale poručil mi to člověk, který mne uzdravil.“
12. „A kdo to byl?“ ptali se rozhořčeně Židé.
13. To ovšem uzdravený nevěděl, protože se mu Ježíš ztratil v davu.
14. Později se setkali v chrámu. Ježíš mu řekl: „Važ si toho, že jsi zdráv. Už nehřeš, aby tě nepotkalo něco mnohem horšího.“
15. Muž běžel za Židy a oznámil jim, že ho uzdravil Ježíš.
16. Židé začali na Ježíše dotírat, že ruší sobotní řád.
17. Ježíš jim však řekl: „Můj Otec stále pracuje ve prospěch stvoření, proto ani já nemohu odpočívat.“
18. Ta slova Židé považovali za rouhání a rozhodli se, že Ježíše zabijí.
19. Ježíš na jejich hrozby odpověděl: „Syn může opravdu dělat jen to, co vidí, že dělá jeho Otec. A činí to právě tak jako on. Vždyť
20. Otec miluje svého Syna a ukazuje mu všechno, co sám koná. Budete žasnout nad ještě většími skutky.
21. Tak jako Otec má moc nad životem a smrtí, tak i Syn vzkřísí k životu ty, které bude chtít.
22. Vždyť ani Otec sám nikoho nesoudí, ale všechen soud předal Synovi,
23. aby si ho všichni vážili a ctili ho stejně jako Otce. Kdo si neváží Syna, nemá úctu ani k Otci, který ho poslal.
24. Ujišťuji vás, že každý, kdo přijímá moje slovo jako slovo Boha, má věčný život a unikl smrti při soudu.
25. Říkám vám podle pravdy, že začíná doba, kdy lidé uslyší hlas Božího Syna a kdo ho poslechne, bude žít,
26. protože jako Otec je dárce života, tak i Syna pověřil, aby dával život.
27. A také jedině jemu dal právo konat soud.
28. Jednou však k údivu všech budou muset všichni poslechnout jeho hlas
29. a povstat ze svých hrobů: ti, kteří uvěřili Synu, vstanou k věčnému životu, ti kteří ho za vrhli, vstanou k odsouzení.
30. Já osobně nemohu udělat nic. Má vůle je totožná s vůlí Otce. Jak mi radí, tak soudím. Proto je můj soud spravedlivý.