28. Žena nechala své vědro ležet u studny a spěchala do města, kde řekla lidem:
29. „Pojďte se podívat na člověka, s nímž jsem se dosud nesetkala, a přesto o mně všechno ví. Není to snad Mesiáš?“
30. Lidé z města se tedy vydali za Ježíšem.
31. Učedníci ho zatím pobízeli, aby se najedl.
32. On však odmítl: „Nebudu jíst. Mám jiný pokrm, který neznáte.“
33. „Kdo mu přinesl jídlo?“ říkali si.
34. Ježíš je hned vyvedl z nejistoty: „Sytím se tím, že konám Boží vůli. Dokončit jeho dílo – to je můj pokrm.
35. Obilí bude zralé za čtyři měsíce, ale lidé jsou již zralí ke žni.
36. Ten, kdo bude sklízet a shromažďovat tuto úrodu pro věčnost, dostane za svou práci odměnu. A ten, kdo rozséval, bude se radovat spolu s ním.
37. Neříká se nadarmo, že jeden zasévá a druhý žne.
38. Já vás posílám sklízet pole, které jste neosévali. Jiní se před vámi lopotili a vy sbíráte výsledky jejich práce.“
39. Na základě svědectví té ženy uvěřilo v Ježíše mnoho Samařanů ze Sychar.
40-41. Prosili ho, aby u nich zůstal. Zdržel se tam dva dny, mluvil k nim a jejich víra rostla.
42. Ženě řekli: „Teď už věříme ne pro to, co jsi o něm pověděla, ale slyšeli jsme ho a víme, že je opravdu Spasitel světa.“