Jan 20:1-18 Slovo na Cestu (SNC)

1. První den po sobotě, ještě před rozedněním, přišla k Ježíšovu hrobu Marie Magdaléna. Uviděla, že kamenný uzávěr hrobky je odsunut.

2. Běžela k Petrovi a k učedníkovi, kterého měl Ježíš tolik rád, a oznámila jim: „Našeho Pána vzali z hro-bu a nevíme, kam ho položili.“

5. Do hrobu však jenom nahlédl a uviděl prázdné plátno.

6. Ale tu přiběhl Petr, který vešel dovnitř a kromě plátna nalezl

7. i šátek, jímž byla ovázána Ježíšova hlava; ten byl svinutý a položený zvlášť.

10. Oba učedníci se vrátili zpět,

11. ale Marie zůstala u hrobu a plakala.

12. Náhle spatřila v hrobce dva anděly v bílém; seděli na obou koncích kamenné lavice, na níž předtím spočívalo Ježíšovo tělo.

13. „Ženo, proč pláčeš?“ zeptali se jí.„Vzali mého Pána a nevím, kam ho uložili.“

14. Když to řekla, obrátila se a spatřila, že za ní někdo stojí.

15. Neznámý ji oslovil: „Ženo, proč pláčeš? Koho hledáš?“Myslela, že je to zahradník, a odpověděla: „Pane, jestli jsi ho odnesl, řekni mi, kam jsi ho uložil, a já ho pochovám.“

16. Ježíš jí řekl: „Marie!“Pohlédla na něj a řekla: „Můj Mistře!“ a poklekla před ním.

17. „Nedotýkej se mne!“ varoval ji Ježíš, „ještě jsem se nevrátil k svému Otci. Běž a pověz bratřím, že odcházím k svému i vašemu Bohu a Otci.“

18. Marie Magdaléna vyhledala učedníky a řekla jim: „Viděla jsem Pána,“ a sdělila jim, co jí uložil.

Jan 20