5-6. Měl velmi rád obě sestry i Lazara, ale přesto se ještě dva dny zdržel na místě, kde ho zastihla zpráva o Lazarově nemoci.
38. To Ježíše popudilo a vykročil k hrobu. Byla to jeskyně zavalená balvanem.
39. „Odvalte ten kámen!“ přikázal Ježíš.„Pane, bratr zde leží už čtyři dny a jeho tělo je jistě v rozkladu,“ namítla Marta.
40. „Kde zůstala tvoje víra, že se Bůh oslaví?“ podivil se Ježíš.
41. Otevřeli hrob, Ježíš pohlédl k nebi a modlil se: „Otče, děkuji ti, že mne vyslyšíš.
42. Já vím, že vždycky slyšíš, ale říkám to nahlas, aby tito lidé uvěřili, že jsi mne poslal.“
43. Pak zvolal: „Lazare, pojď ven!“
44. A Lazar vyšel.Ruce a nohy měl ovinuté plátnem, tvář zahalenou šátkem. „Sundejte mu to,“ přikázal Ježíš, „ať může chodit.“
45. Tehdy mnoho z přihlížejících Židů Ježíšovi uvěřilo, protože se stali svědky tohoto zázraku.
46. Někteří z nich však zprávu o této události donesli farizejům.
47. Ti se sešli k poradě s předními židovskými kněžími: „Co si s ním počneme? Ten člověk dělá skutečné divy!
48. Bude-li ve své činnosti pokračovat, všichni mu uvěří a provolají ho králem. Římané zakročí a je konec s naší vládou, chrámem i národem.“
49. Úřadující velekněz Kaifáš řekl: „Vezměte rozum do hrsti!
50. Proč by měl být zničen celý národ, ať zemře jeden za všechny.“
51. Když Kaifáš navrhoval tento úklad proti Ježíšovi, netušil, že pověděl slova, která se naplní. Jako velekněz prohlásil, že Ježíš má být obětován za svůj lid.
52. Jeho výrok se nevztahoval jen na Židy, ale na lidi ze všech národů, ze kterých bude vytvořena Kristova církev.