10. Kdo chodí ve dne, nemusí se bát úrazu, protože dobře vidí na cestu. Teprve cesta za tmy je nebezpečná.“
11. Potom dodal: „Náš přítel Lazar usnul a já ho jdu probudit.“
12. Učedníci se zaradovali: „Tak on spí? To mu udělá dobře.“
13. Ježíš však nemluvil o uzdravujícím spánku, ale o Lazarově smrti.
14. Řekl jim tedy otevřeně: „Lazar zemřel
15. a já jsem rád, že jsem k němu nepřišel před jeho smrtí. Mohu vám tak podat nový důkaz o své moci, abyste mi uvěřili. Pojďme tam.“
16. Tomáš, kterému říkali Dvojče, rezignovaně povzdechl: „Pojďme, ať třeba umřeme s ním!“
17. Do Betanie přišli čtyři dny po Lazarově pohřbu.
18. Z Jeru-zaléma bylo do Betanie jen asi tři kilometry,
19. a tak mnozí známí z města přicházeli těšit Lazarovy sestry v jejich žalu.
20-21. Ty se dověděly, že Ježíš přichází. Marie zůstala doma, ale Marta mu běžela vstříc se slovy: „Pane, kdybys tu byl, bratr by jistě neumřel.
22. Ale já vím, že ani teď Bůh neodmítne žádnou tvoji prosbu.“