1. „Každý ví, že kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale přelézá ohradu, není pastýř, ale zloděj.
2. Pastýř vchází do ovčince zásadně dveřmi.
3. Hlídač otevírá jenom jemu a ovce svého pána poznávají už po hlase. Pastýř na ně volá jménem a ony k němu běží, protože vědí, že je vyvede na pastvu.
4. Vodí své stádo a ovce ho následují, protože znají jeho hlas.
5. Cizího člověka neposlechnou a nejdou za ním, protože jeho hlas neznají.“
6. Posluchači nepochopili toto Ježíšovo srovnání,
7. a tak je vysvětlil: „Já jsem pastýř, který střeží vchod do ovčince.
12-13. Námezdný pastevec nemá k ovcím vztah, a když se blíží vlk, uteče. Ovce nejsou jeho, a tak mu na nich nezáleží. Ať je vlk třeba rozežene nebo roztrhá.
29-30. Já a Otec jsme jedno, a koho Bůh uchopil, toho se nikdy nevzdá. Kdo je větší než Bůh?“
34-36. Ježíš se hájil slovem Písma, kde sám Bůh propůjčuje určitým lidem titul bohové. „Písmo berete za neměnnou autoritu. Proč vám najednou vadí, když se Božím Synem nazývám já, zplnomocněný Boží vyslanec? Prokázal jsem přece, že mne Bůh poslal a zplnomocnil.