3. Církev ať pečuje o vdovy, které zůstaly osamělé.
9. Vdova, kterou sbor pověřuje službou a za to ji podporuje, musí být starší šedesáti let, jen jednou vdaná
10. a dobře osvědčená ve výchově dětí, pohostinnosti a v ochotné službě všem potřebným.
11. Mladší vdovy odmítej. Většinou později zatouží znovu se vdát
12. a závazek ke službě poruší.
13. Kromě toho si při návštěvách domů zvyknou na zahálku a naučí se klevetit a plést se do cizích věcí.
14. Myslím, že mladá vdova udělá lépe, když se znovu vdá, má děti a stará se o vlastní domácnost; pak jí nikdo nemůže nic vytknout.
15. Jinak se bojím, že některé již sešly z Kristovy cesty.
16. Ještě jednou opakuji: o vdovu se musí postarat především její příbuzní, a ne ji prostě nechat na starosti církvi. Jen tak bude mít církev dost prostředků, aby mohla dobře pečovat o vdovy, které opravdu nemají nikoho, kdo by se jich ujal.
17. Kdo koná svou práci v církvi svědomitě, má za ni být náležitě odměněn. Dvojnásobně ať je oceněna služba kázání a vyučování.
18. I v Písmu přece čteme: „Dobytku, který užíváš při sklizni, dovolíš nažrat se z tvé úrody.“ A na jiném místě zase: „Kdo pracuje, má nárok na odměnu.“
19. Stížnosti proti starším musí být ověřeny alespoň dvěma svědky, jinak si jich nevšímej.