11. Dým jejich muk vystupuje na věky věků a dnem i nocí nemají odpočinutí ti, kdo se klanějí šelmě a jejímu obrazu, a ti, kdo přijímají cejch jejího jména.”
12. Zde je vytrvalost svatých, kteří zachovávají Boží přikázání a Ježíšovu víru.
13. Tu jsem uslyšel hlas z nebe, který říkal: “Napiš: Blahoslavení mrtví, kteří od této chvíle umírají v Pánu!” [“Ano,”] praví Duch, “ať odpočinou od svých prací, neboť jejich skutky jdou s nimi.”
14. A uviděl jsem, hle, bílý oblak a na oblaku sedí někdo podobný Synu člověka, na hlavě má zlatou korunu a v ruce ostrý srp.
15. A další anděl vyšel ze svatyně a volal mocným hlasem na toho, který seděl na oblaku: “Pošli svůj srp a začni žeň, protože přišla hodina žně a dozrála úroda země.”
16. A ten, který seděl na oblaku, hodil svůj srp na zem a země byla požata.
17. A další anděl vyšel ze svatyně, která je v nebi, a také on měl ostrý srp.
18. A jiný anděl [vyšel] z oltáře a ten měl moc nad ohněm. Mocným hlasem zvolal na toho, který měl ostrý srp: “Pošli svůj ostrý srp a skliď hrozny z vinné révy země, neboť její plody dozrály.”
19. Tu hodil ten anděl svůj srp na zem a sklidil vinnou révu země a hrozny uvrhl do velikého lisu Božího hněvu.
20. A ten lis byl stlačen venku za městem a vytekla z něj krev až po uzdy koní na vzdálenost tisíce šesti set stadií.