10. A tak se jejich lid obrací sem a vybryndá se jim spousta vody.
11. Říkají: Což se to Bůh dozví? Což to Nejvyšší pozná?
12. Hle, takoví jsou ničemové. Pořád bezstarostně rozmnožují majetek.
13. Jistě, zbytečně jsem udržoval své srdce v čistotě a umýval dlaně v nevinnosti!
14. Denně dostávám rány -- a po ránu pokárání.
15. Kdybych řekl: Budu mluvit jako oni, byl bych nevěrný pokolení tvých synů.
16. Když jsem přemýšlel, jak to pochopit, připadalo mi to obtížné.
17. Až když jsem vstoupil do Božích svatyní, pochopil jsem jejich konec.
18. Ano, postavíš je na kluzká místa, necháš je padnout do klamu.
19. Jaký děs vyvolají, když náhle zmizí, zahynou hrůzou.
20. Panovníku, až se vzbudíš, pohrdneš jejich přeludem jako snem po procitnutí.
21. Když bylo mé srdce zahořklé, když se jitřilo mé nitro,
22. byl jsem tupý a nechápavý, byl jsem před tebou jako hovádko.
23. Nicméně jsem stále u tebe. Uchopils mě za pravici,
24. povedeš mě podle svého úradku a pak mě přijmeš do slávy.
25. Koho mám na nebesích? A jsemli s tebou, nemám na zemi zalíbení.
26. Mé tělo i mé srdce chřadne. Bůh je však navěky skálou mého srdce a mým podílem.
27. Hle, kdo se ti vzdalují, zahynou; zničíš každého, kdo je ti nevěrný.