9. cizím jsem se stal svým bratřím, cizincem jsem pro syny své matky.
10. Neboť mě strávila horlivost pro tvůj dům, padla na mě potupa těch, kdo tupí tebe.
11. V postu jsem si vyplakal duši, i to mi bylo ku potupě.
12. Vzal jsem si za oděv žíněné roucho a stal jsem se jim pořekadlem.
13. Žvaní o mně ti, kdo sedávají v bráně, i písničky pijanů piva.
14. Ale já jdu se svou modlitbou k tobě, Hospodine. Je čas přízně. Bože, ve svém hojném milosrdenství mi odpověz pravdou své spásy!
15. Vysvoboď mě z bahna, abych se neutopil! Kéž jsem vysvobozen od těch, kdo mě nenávidí, i z vodních hlubin!
16. Ať mě neodplaví vodní proud, ať mě nepohltí hlubina a ať se za mnou nezavře jáma!
17. Odpověz mi, Hospodine, vždyť tvé milosrdenství je dobré! Podle svého hojného slitování na mě shlédni!
18. Neskrývej svou tvář před svým otrokem, neboť je mi úzko. Rychle mi odpověz!
19. Buď nablízku mé duši, ujmi se jí, kvůli mým nepřátelům mě vykup!
20. Ty víš, jak mě tupí, haní a ostouzejí; máš před sebou všechny mé nepřátele.
21. Potupa mi láme srdce, jsem ochromen. Doufal jsem v soucit, leč nebylo ho, v utěšitele, avšak nenašel jsem je.
22. Do jídla mi dali žluč a na žízeň mě napájeli octem.
23. Kéž se jim stůl před nimi stane pastí, kéž je léčkou těm, kdo jsou v pohodě.
24. Ať se jim zatmějí oči, aby neviděli, kéž se jim stále třesou bedra.
25. Vylej na ně své rozhořčení, kéž je dostihne tvůj planoucí hněv.
26. Jejich hradiště nechť je zpustošeno a v jejich stanech ať nikdo nebydlí.