4. když slyším nepřítele, když na mě tlačí ničema; házejí na mě nepravosti a hněvivě mě osočují.
5. Srdce se ve mně svírá, dolehly na mě hrůzy smrti.
6. Přepadá mě strach a chvění a zachvacuje mě hrůza.
7. Řeknu: Kéž bych měl holubičí křídla -- odletěl bych a měl bych klid.
8. Ano, uletěl bych daleko a zůstal bych v pustině. Sela.
9. Spěchal bych do bezpečí před poryvy vichru, před bouří.
10. Uveď je ve zmatek, Panovníku, rozděl jim jazyky -- ve městě totiž vidím násilí a svár.
11. Dnem i nocí obcházejí po hradbách, je v něm nepravost a trápení.
12. Zkáza je uprostřed něj, z jeho ulic se nevzdalují útisk a zrada.
13. Netupí mě nepřítel; to bych snesl. Nevyvyšuje se nade mnou ten, kdo mě nenávidí; před tím bych se ukryl.
14. Ale jsi to ty, člověk jako já, můj přítel, můj známý,
15. s nímž mě pojila sladká důvěrnost! V průvodu jsme chodívali do domu Božího.