1. Pro vedoucího chval. Od Hospodinova otroka Davida, jenž pověděl Hospodinu slova této písně v den, kdy jej Hospodin vysvobodil z moci všech jeho nepřátel i z ruky Saulovy.
2. Řekl: Vroucně tě miluji, Hospodine, moje sílo.
3. Hospodin je má skála, má tvrz, můj vysvoboditel. Můj Bůh je má skála, v něm hledám útočiště; je můj štít a roh mé záchrany, můj nedobytný hrad.
4. Volal jsem k Hospodinu, jenž je chvályhodný, a byl jsem zachráněn od svých nepřátel.
5. Omotaly mě provazy smrti, zachvátily mě proudy Beliálovy.
6. Ovinuly mě provazy podsvětí, v ústrety mi vyšly léčky smrti.
7. V tísni jsem volal k Hospodinu, křičel jsem ke svému Bohu. Ze svého chrámu uslyšel můj hlas a můj křik před ním pronikl k jeho uším.
8. Země se zachvěla a zatřásla. Otřásly se i základy hor, zakymácely se, neboť vzplanul hněvem.
9. Z chřípí mu vystupoval dým a z úst stravující oheň, od nějž chytalo uhlí.
10. Roztáhl nebesa a sestupoval, pod nohama hustou temnotu.
11. Vsedl na cheruba a letěl, vznášel se na křídlech větru.
12. Temnotu učinil svou skrýší, stánkem kolem sebe temné vody, hustá oblaka.
13. Ze záře před ním vystupovala mračna, krupobití a řeřavé uhlí.
14. Hospodin zahřměl na nebesích, Nejvyšší vydal svůj hlas -- krupobití a řeřavé uhlí.
15. Poslal své šípy a rozptýlil je, množstvím blesků je přivedl do zmatku.
16. Když jsi zahrozil, Hospodine, ukázala se koryta vod, odhalily se základy světa -- před dechem tvého hněvivého ducha.
17. Vztáhl ruku z výšiny, uchopil mě a vytrhl mě z mocných vod.