7. Kam odejdu před tvým duchem? Kam uteču před tvou tváří?
8. Vystoupímli na nebesa, tam jsi ty. Ustelu si v podsvětí, jsi i tam.
9. Když se vznesu na křídlech jitřenky a usadím se za koncem moře,
10. i tam mě bude provázet tvá ruka, tvá pravice se mě chopí.
11. I kdybych řekl: Jistě mě přikryje tma, i noc se kvůli mně stane světlem.
12. Ani tma před tebou není temná, noc ti svítí jako den, temnota jako světlo.
13. Vždyť tys utvořil mé ledví, utkal jsi mě v lůně mé matky.
14. Vzdávám ti chválu za to, jak jsem úžasně stvořen -- vzbuzuje to bázeň. Tvé dílo je obdivuhodné -- má duše to velmi dobře ví.
15. Před tebou nebyla skryta má kostra, když jsem byl utvářen vskrytu, utkán v útrobách země.
16. Tvé oči viděly můj zárodek a do tvé knihy se zapisovaly všechny dny -- utvářely se, nebyl ani jeden z nich.
17. A jak vzácné jsou pro mě tvé úmysly, Bože! Jak mnoho jich je!
18. Kdybych je chtěl spočítat, je jich víc než písku! Procitnu a již jsem s tebou.
19. Bože, kéž bys skolil ničemy. Odstupte ode mě, vy, kdo proléváte krev.
20. Oni o tobě mluví se zlými úmysly; nadarmo vyvyšují tvé protivníky.