20. Navodíš tmu, nastane noc. V ní se hemží všechna lesní zvěř.
21. Mladí lvi řvou po kořisti a žádají od Boha svou potravu.
22. Vzchází slunce -- stahují se a uléhají do svých doupat.
23. Člověk vychází ke svému dílu a ke své službě až do večera.
24. Jak mnohá jsou tvá díla, Hospodine! Všechna jsi je moudře učinil. Země je plná tvých tvorů.
25. Hle moře, velké a široširé -- tam se toho hýbe! Bezpočet živočichů malých i velikých.
26. Plují tam lodě -- i livjátán, kterého jsi vytvořil, aby ses z něj radoval.
27. Ti všichni vzhlížejí k tobě, že jim dáš potravu ve svůj čas.
28. Dáváš jim, a oni si berou, otvíráš svou ruku a sytí se dobrem.
29. Když skryješ svou tvář, děsí se, když jim odejmeš ducha, hynou a navracejí se v prach.
30. Když posíláš svého ducha, jsou stvořeni. Tak obnovuješ tvář země.
31. Kéž Hospodinova sláva trvá věčně! Kéž se Hospodin raduje ze svého díla!
32. Pohlédne na zemi a ta se roztřese, dotkne se hor a vzplanou.
33. Budu zpívat Hospodinu po celý svůj život, budu opěvovat svého Boha, dokud budu.
34. Kéž ho mé promlouvání potěší -- já se raduji v Hospodinu!