9. Číhá v skrýších jako lev v houští, číhá, aby se zmocnil ubohého. Zmocňuje se ubohého, táhne ho svou sítí,
10. takže je zkrušen a pokořen. Kvůli hordám ničemy bezmocní padají.
11. V srdci si říká: Bůh zapomíná, skryl svou tvář, nikdy nic neuvidí.
12. Povstaň, Hospodine! Bože, pozvedni svou ruku! Nezapomeň na zkroušené!
13. Jak to, že ničema pohrdá Bohem? Říká si v srdci: Nebudeš se tím zabývat, Bože!
14. Ty však vidíš, hledíš na trápení a zášť, a vezmeš to do své ruky. Vždyť ubožák se spoléhá na tebe. Sirotkovi se staneš pomocí.
15. Zlom paži ničemy i zlého! Odhal jeho ničemnost, až již žádnou nenajdeš.
16. Hospodin je králem navěky a navždy. Pohanské národy z jeho země zmizí.
17. Hospodine, touhu pokorných jsi vyslyšel. Upevníš jim srdce, popřeješ jim sluchu,
18. abys zjednal právo sirotkovi a utlačenému. Člověk ze země je už nebude děsit.