1. Hospodine, proč stojíš opodál? Proč se skrýváš v dobách soužení?
2. Ničema v pýše pronásleduje chudého. Kéž by byli lapeni do piklů, které kuli!
3. Vždyť ničema se vychloubá tužbami své duše, ten, kdo hrabe pro sebe, zlořečí a Hospodinem pohrdá.
4. Ničema pro svou povýšenost moc nepřemýšlí. Bůh není -- toť všechno jeho uvažování.
5. Jeho cesty jsou v každém čase úspěšné, vysoko před ním jsou tvé soudy. Všichni jeho nepřátelé? Nad těmi si odfrkne.
6. V srdci si říká: Z pokolení do pokolení mnou nic nepohne, vždyť neupadnu do zlého.
7. Jeho ústa jsou plná klení, klamu a útisku; pod jazykem skrývá trápení a nepravost.