31. řekl Pavel setníkovi a vojákům: “Nezůstanouli tito na lodi, vy nemůžete být zachráněni.”
32. Tu vojáci přesekli lana u člunu a nechali jej uplavat.
33. Než se začalo rozednívat, vybízel Pavel všechny, aby pojedli. Řekl: “Dnes již čtrnáctý den čekáte, zůstáváte hladoví a nic nejíte.
34. Proto vás vybízím, abyste pojedli; je to k vaší záchraně. Vždyť nikomu z vás se neztratí ani vlas z hlavy.”
35. Po těch slovech vzal chléb, přede všemi vzdal Bohu díky, rozlomil jej a začal jíst.
36. Všichni nabyli dobré mysli a také oni přijali pokrm.
37. Všech nás bylo na lodi dvě stě sedmdesát šest.
38. Když se nasytili, odlehčovali loď tím, že vyhazovali obilí do moře.