12. Když nastal den, [někteří] Židé se spikli a zapřisáhli, že nebudou jíst ani pít, dokud Pavla nezabijí.
13. Těch, kdo se takto spikli, bylo více než čtyřicet.
14. Ti přišli k velekněžím a starším a řekli: “Slavnostně jsme se zapřisáhli, že ničeho neokusíme, dokud Pavla nezabijeme.
15. Tak vy nyní spolu s veleradou ohlašte veliteli, aby ho k vám přivedl, že se chystáte jeho záležitost důkladněji vyšetřit. A my jsme připraveni zabít ho dříve, než se k vám přiblíží.”
16. O tomto úkladu však uslyšel syn Pavlovy sestry. Přišel a vešel do kasáren a oznámil to Pavlovi.
17. Pavel si zavolal jednoho ze setníků a řekl: “Tohoto mladíka zaveď k veliteli. Má mu co oznámit.”
18. On ho tedy vzal s sebou, zavedl k veliteli a řekl: “Vězeň Pavel si mě zavolal a požádal, abych tohoto mladíka zavedl k tobě, protože ti má něco říci.”
19. Velitel ho vzal za ruku, odešel s ním stranou a vyptával se: “Co je to, co mi máš oznámit?”
20. On řekl: “Židé se domluvili, že tě požádají, abys zítra odvedl Pavla do velerady, jako by chtěli něco v jeho případě důkladněji vyšetřit.
21. Ale ty jim nevěř, neboť více než čtyřicet mužů z nich na něho číhá; zapřisáhli se totiž, že nebudou jíst ani pít, dokud ho nezabijí, a nyní jsou připraveni a čekají jen na tvůj souhlas.”
22. Velitel mladíka propustil a nařídil mu: “Nikomu nevyzraď, žes mi to ohlásil.”
23. Pak zavolal dva ze svých setníků a řekl jim: “Připravte na devátou hodinu večer dvě stě vojáků, aby šli do Cesareje, také sedmdesát jezdců a dvě stě lehkooděnců.