27. Když se těch sedm dní chýlilo ke konci, spatřili ho v chrámě Židé z Asie. Pobouřilicelý zástup, vztáhli na Pavla ruce
28. a křičeli: “Muži Izraelci, pomozte! Toto je ten člověk, který všude všechny učí proti tomuto lidu, proti Zákonu a proti tomuto místu. Nadto ještě přivedl do chrámu Řeky a znesvětil toto svaté místo.”
29. Viděli s ním totiž předtím ve městě Trofima z Efesu a domnívali se, že ho Pavel přivedl do chrámu.
30. Celé město se rozbouřilo a nastalo srocení lidu. Uchopili Pavla a vlekli ho ven z chrámu. A hned byly zavřeny brány.
31. Zatímco ho chtěli zabít, došlo veliteli posádky hlášení, že se bouří celý Jeruzalém.
32. Ten vzal okamžitě vojáky i setníky a seběhl k nim dolů. Jakmile uviděli velitele posádky a vojáky, přestali Pavla bít.
33. Tu se velitel přiblížil, uchopil ho a rozkázal ho spoutat dvěma řetězy. Pak se vyptával, kdo to má být a co učinil.
34. V zástupu vykřikoval každý něco jiného. Když se nemohl pro ten zmatek dozvědět nic jistého, rozkázal odvést ho do kasáren.
35. Když se Pavel ocitl na schodišti, stalo se, že ho kvůli násilí lidu museli vojáci nést,
36. neboť celé to množství lidu šlo za ním a křičelo: “Pryč s ním!”
37. Když už ho měli odvést do kasáren, říká Pavel veliteli: “Smím ti něco říci?” On řekl: “Ty umíš řecky?
38. Ty tedy nejsi ten Egypťan, který nedávno pobouřil a na poušť vyvedl čtyři tisíce sikariů?”
39. Pavel řekl: “Já jsem Žid z Tarsu v Kilikii, občan ne bezvýznamného města. Prosím tě, dovol mi promluvit k lidu.”
40. A když to dovolil, Pavel, který stál na schodišti, pokynul rukou lidu. Nastalo veliké ticho a Pavel promluvil hebrejským jazykem: