26. Učinil z jedné krve všechno lidstvo, aby přebývalo na celém povrchu země; ustanovil jim nařízená období a hranice jejich přebývání,
27. aby hledali Boha, zda by se jej snad mohli dotknout a nalézt ho, a přece není od nikoho z nás daleko.
28. Neboť "v něm žijeme, pohybujeme se a jsme", jak to řekli i někteří z vašich básníků: "Vždyť jsme i jeho rod."
29. Jsmeli tedy rodem Božím, nesmíme se domnívat, že božstvo je podobno zlatu nebo stříbru nebo kamenu, výtvoru lidské zručnosti a důmyslu.
30. Když tedy Bůh přehlédl ty doby nevědomosti, nařizuje nyní lidem, aby všichni a všude činili pokání.
31. Neboť ustanovil den, v němž bude spravedlivě soudit obydlený svět skrze muže, kterého k tomu určil. Všem o tom poskytl důkaz tím, že jej vzkřísil z mrtvých.”
32. Jakmile uslyšeli o vzkříšení mrtvých, jedni se mu posmívali a druzí řekli: “Poslechneme si tě o tom ještě jindy.”
33. A tak od nich Pavel odešel.
34. Ale někteří se k němu připojili a uvěřili; mezi nimi i Dionysios Areopagita, žena jménem Damaris a s nimi ještě jiní.