25. Kolem půlnoci se Pavel a Silas modlili a zpěvem oslavovali Boha a ostatní vězňové je poslouchali.
26. Náhle nastalo veliké zemětřesení, takže se otřásly základy vězení. Rázem se otevřely všechny dveře a všem se uvolnila pouta.
27. Když se žalářník probudil a uviděl otevřené dveře vězení, vytasil meč a chtěl se zabít, protože myslel, že vězňové uprchli.
28. Ale Pavel zvolal silným hlasem: “Neudělej si nic zlého! Jsme tu všichni.”
29. Žalářník požádal o světlo, vtrhl dovnitř a s třesením padl před Pavla a Silase.
30. Vyvedl je ven a řekl: “Páni, co mám dělat, abych byl zachráněn?”
31. Oni řekli: “Uvěř v Pána Ježíše, a budeš zachráněn ty i tvůj dům.”
32. A promluvili Pánovo slovo k němu i ke všem, kteří byli v jeho domě.
33. I ujal se jich v tu noční hodinu, vymyl jim rány a hned se dal pokřtít on i všichni jeho domácí.
34. Pak je zavedl do domu, prostřel stůl a s celým svým domem se radoval, že uvěřil Bohu.
35. Když nastal den, poslali velitelé ozbrojenou stráž se vzkazem: “Propusť ty lidi!”
36. Žalářník oznámil tento vzkaz Pavlovi: “Velitelé vzkázali, abyste byli propuštěni. Proto vyjděte a jděte v pokoji.”
37. Ale Pavel jim řekl: “Nás, římské občany, bez soudu veřejně zbili a uvrhli do vězení, a nyní nás tajně vyhánějí? To ne, jen ať sami přijdou a vyvedou nás!”
38. Stráž oznámila tyto výroky velitelům. Ti se ulekli, když uslyšeli, že jsou Římané,
39. přišli a omluvili se, vyvedli je a prosili, aby odešli z města.
40. Vyšli z vězení a vešli k Lydii, uviděli bratry, povzbudili je a odešli.