16. Stalo se, když jsme se šli modlit, že nás potkala nějaká otrokyně, která měla věšteckého ducha a věštěním přinášela svým pánům značný zisk.
17. Ta chodila za Pavlem a za námi a křičela : “Tito lidé jsou otroci Boha Nejvyššího, kteří vám zvěstují cestu záchrany.”
18. A to dělala po mnoho dní. Pavla to rozhořčilo, obrátil se na toho ducha a řekl: “Přikazuji ti ve jménu Ježíše Krista, abys od ní odešel!” A v tu chvíli od ní odešel.
19. Když její páni uviděli, že jim ušla naděje na zisk, chopili se Pavla a Silase a vlekli je na náměstí k představeným města.
20. Předvedli je před velitele a řekli: “Tito lidé pobuřují naše město. Jsou to Židé
21. a šíří zvyky, které my nesmíme přijímat ani zachovávat, protože jsme Římané.”
22. Také zástup proti nim povstal a velitelé z nich strhli šaty a poroučeli je bít holí.
23. Když jim vysázeli mnoho ran, uvrhli je do vězení a žalářníkovi nařídili, aby je bezpečně hlídal.
24. Když dostal takový příkaz, uvrhl je do vnitřního vězení a pro jistotu jim dal nohy do klády.
25. Kolem půlnoci se Pavel a Silas modlili a zpěvem oslavovali Boha a ostatní vězňové je poslouchali.
26. Náhle nastalo veliké zemětřesení, takže se otřásly základy vězení. Rázem se otevřely všechny dveře a všem se uvolnila pouta.
27. Když se žalářník probudil a uviděl otevřené dveře vězení, vytasil meč a chtěl se zabít, protože myslel, že vězňové uprchli.
28. Ale Pavel zvolal silným hlasem: “Neudělej si nic zlého! Jsme tu všichni.”
29. Žalářník požádal o světlo, vtrhl dovnitř a s třesením padl před Pavla a Silase.
30. Vyvedl je ven a řekl: “Páni, co mám dělat, abych byl zachráněn?”