Římanům 11:2-22 Ceský studijní preklad (CSP)

2. Bůh nezavrhl svůj lid, který předem poznal. Což nevíte, co praví Písmo o Eliášovi, když vypráví, jak si stěžuje Bohu na Izrael?

3. "Pane, tvé proroky zabili, tvé oltáře rozbořili; já jediný jsem zůstal, a i o mou duši usilují."

4. Co mu však řekl božský výrok? "Ponechal jsem si sedm tisíc mužů, kteří nesklonili koleno před Baalem."

5. Tak i v nynějším čase zůstal ostatek lidu podle vyvolení z milosti.

6. Jestliže však z milosti, pak již ne ze skutků, jinak by milost již nebyla milostí.

7. Co tedy? Oč Izrael usiluje, toho nedosáhl, ale dosáhli toho vyvolení. Ostatní byli zatvrzeni,

8. jak je napsáno: "Bůh jim dal ducha otupělosti, oči, aby neviděli, uši, aby neslyšeli, až do dnešního dne."

9. A David praví: "Ať se jim jejich stůl stane léčkou a pastí, kamenem úrazu a odplatou.

10. Ať se jejich oči zatmějí, aby neviděli, a jejich záda sehni navždy."

11. Ptám se tedy: Což klopýtli proto, aby padli? Naprosto ne! Ale jejich proviněním se dostalo záchrany pohanům, aby to vzbudilo jejich žárlivost.

12. Jestliže jejich provinění znamená bohatství pro svět a jejich porážka bohatství pro pohany, oč více bude znamenat jejich plnost!

13. Ale vám, pohanům, pravím: Právě proto, že jsem apoštolem pohanů, oslavuji svoji službu,

14. zdali bych nějak nemohl vzbudit žárlivost svých pokrevních bratrů a některé z nich zachránit.

15. Neboť jestliže jejich zavržení znamenalo smíření světa, co jiného bude znamenat jejich přijetí než život po zmrtvýchvstání?

16. Jsouli prvotiny svaté, je svaté i těsto; jeli kořen svatý, jsou svaté i větve.

17. Jestliže však některé větve byly vylomeny a ty, planá oliva, jsi byl naroubován na jejich místo a stal ses účastníkem kořene [i] tučnosti olivy,

18. nevynášej se nad ty větve! Jestliže se vynášíš, nezapomeň, že ty neneseš kořen, nýbrž kořen tebe.

19. Řekneš tedy: Větve byly vylomeny, abych já byl naroubován.

20. Dobře. Nevěrou byly vylomeny, ty však stojíš vírou. Nepovyšuj se, ale boj se!

21. Jestliže Bůh neušetřil přirozených větví, ani tebe [nijak] neušetří.

22. Považ tedy dobrotu i přísnost Boží: přísnost k těm, kteří padli, avšak dobrotu Boží k tobě, budešli se jeho dobroty držet; jinak budeš vyťat i ty.

Římanům 11