14. Nech svůj los padnout s námi, budeme mít všichni jeden měšec.
15. Můj synu, nechoď s nimi po cestě, zdrž svou nohu od jejich stezky,
16. neboť jejich nohy běží za zlem, pospíchají prolévat krev.
17. Vždyť nadarmo se roztahuje síť před zraky těch, co mají křídla.
18. Ale tito nastražují léčku k prolití vlastní krve, číhají na svou duši.
19. Tak dopadne každý, kdo pro sebe nekalý zisk hrabe. Připraví svého pána o duši.
20. Moudrost křičí na ulicích, na náměstích pozvedá svůj hlas.
21. Volá na nároží rušných ulic, u vchodů do bran, ve městě pronáší svou řeč:
22. Dokdy budou prostoduší milovat prostoduchost, posměvači si budou libovat v posmívání a hlupáci budou nenávidět poznání?
23. Obraťte se, když vás kárám! Hle, vyleji na vás svého ducha, dám vám poznat svá slova.
24. Protože jsem volala, ale odmítali jste, vztahovala jsem svou ruku, ale nikdo nedával pozor,
25. nevšímali jste si žádné mé rady a mému pokárání jste se nepodvolili,