13. Stalo se to pro hříchy jeho proroků a viny jeho kněží, kteří prolévali v jeho středu krev spravedlivých.
14. Jako slepí se potáceli po ulicích, znečištění krví, takže se lidé nesměli dotknout jejich oděvu.
15. Ustupte! Nečistý!, volali na ně lidé, ustupte! Ustupte! Nedotýkejte se! Proto odešli a potáceli se. Mezi pohanskými národy lidé říkali: Nebudou už s námi pobývat jako cizinci.
16. Hospodinova tvář je rozdělila, nebude již na ně hledět; nebrali ohled na kněze, neslitovali se nad staršími.
17. Ještě nám zrak slábne od hledění k naší nicotné pomoci; ve svém vyhlížení jsme vyhlíželi k národu, který nemůže zachránit.
18. Sledovali naše kroky, abychom nemohli chodit po svých náměstích; náš konec se přiblížil, naplnily se naše dny, ano, přišel náš konec.
19. Naši pronásledovatelé byli rychlejší nežli nebeští orlové. Honili nás na horách, v pustině na nás číhali.
20. Dech našeho života, Hospodinův pomazaný, byl polapen do jejich jam, ten, o kterém jsme si mysleli: V jeho stínu budeme živi mezi pohanskými národy.
21. Jásej a raduj se, dcero edómská, která bydlíš v zemi Úsu! I k tobě přijde kalich, opiješ se a obnažíš.
22. Skončil trest za tvou vinu, dcero sijónská, již tě neodvede do zajetí. K odpovědnosti za tvou vinu povolá tebe, dcero edómská, a odhalí tvoje hříchy.