8. Hospodin se rozhodl zničit hradby dcery sijónské, natáhl měřicí šňůru a neodvrátil svou ruku od ničení. Způsobil, že truchlily val i hradby, společně se zhroutily.
9. Její brány se ponořily do země, zničil a rozlámal její závory. Její král i její knížata jsou mezi pohanskými národy, není už zákon, ani její proroci nepřijímají vidění od Hospodina.
10. Starší dcery sijónské sedí na zemi, mlčí. Házely si prach na hlavu, přepásaly se pytlovinou. Jeruzalémské panny svěsily hlavu k zemi.
11. Zrak mi slábne pro slzy, mé nitro vře, moje žluč se vylila na zem pro zkázu dcery mého lidu, když děti a kojenci omdlévají na náměstích města.
12. Svým matkám říkají: Kde je obilí a víno?, zatímco omdlévají na náměstích města jako probodení, zatímco vypouštějí svou duši do klína svých matek.
13. Jak mám o tobě svědčit, k čemu tě mám připodobnit, jeruzalémská dcero? S čím tě mám srovnat, abych tě potěšil, panno, dcero sijónská? Vždyť tvá zkáza je veliká jako moře. Kdo tě uzdraví?