1. Hospodinovo slovo, které se stalo k Micheáši Mórešetskému ve dnech judských králů Jótama, Achaza a Chizkijáše, to, co viděl o Samaří a Jeruzalému.
2. Slyšte, všechny národy, pozorně naslouchej, země, i všechno, co ji naplňuje. Ať je Panovník Hospodin proti vám svědkem, Panovník ze svého svatého chrámu.
3. Neboť hle, Hospodin vychází ze svého místa, sestoupí a bude šlapat po návrších země.
4. Hory se pod ním rozplynou, údolí se rozpoltí, jako vosk od ohně, jako voda proudící po stráni.
5. To všechno kvůli Jákobovu přestoupení a kvůli hříchům domu izraelského. Co je Jákobovým přestoupením? Přece Samaří! Co jsou návrší Judy? Přece Jeruzalém!
6. Proměním Samaří v sutiny na poli, v místo pro vysazení vinice. Jeho kameny uvrhnu do údolí a jeho základy odhalím.
7. Všechny jeho tesané modly budou rozbity, všechny jeho nevěstčí mzdy budou spáleny ohněm, všechny jeho modlářské zpodobeniny proměním v pustinu. Protože je shromáždilo jako nevěstčí mzdu prostitutky, znovu se stanou nevěstčí mzdou prostitutky.
8. Proto budu bědovat a naříkat, půjdu bosý a nahý, budu kvílet jako šakali a truchlit jako pštrosi.
9. Neboť jeho rána je nevyléčitelná, dostala se až do Judska, dosáhla až k bráně mého lidu, až do Jeruzaléma.