23. Když přišel do chrámu a vyučoval, přistoupili k němu velekněží a starší lidu a řekli: “V jaké pravomoci činíš tyto věci? Kdo ti dal tuto pravomoc?”
24. Ježíš jim odpověděl: “I já se vás zeptám na jednu věc. Jestliže mi to řeknete, i já vám povím, v jaké pravomoci tyto věci činím.
25. Odkud byl křest Janův? Z nebe, či z lidí?” Oni se mezi sebou dohadovali: “Řeknemeli "z nebe", řekne nám: "Proč jste mu tedy neuvěřili?"
26. Řeknemeli však "z lidí", obáváme se zástupu, neboť všichni mají Jana za proroka.”
27. Odpověděli Ježíšovi: “Nevíme.” A on jim řekl: “Ani já vám nepovím, v jaké pravomoci tyto věci činím.”
28. “Co myslíte? Jeden člověk měl dva syny. Přistoupil k prvnímu a řekl: "Synu, jdi dnes pracovat na [mou] vinici."
29. On odpověděl: "Nechci." Ale potom toho litoval a šel.
30. Přistoupil k druhému a řekl totéž. On odpověděl: "Ano, pane", ale nešel.
31. Který z těch dvou vykonal otcovu vůli?” Řekli: “Ten první.” Ježíš jim řekl: “Amen, pravím vám, že celníci a nevěstky vás předcházejí do Božího království.
32. Neboť Jan k vám přišel cestou spravedlnosti, ale neuvěřili jste mu. Celníci a nevěstky mu však uvěřili. A když jste to uviděli, ani potom jste toho nelitovali, abyste mu uvěřili.”
33. “Poslyšte jiné podobenství: Byl jeden člověk, hospodář, který vysadil vinici, obehnal ji zdí, vykopal v ní lis a vystavěl věž; pak ji pronajal vinařům a odcestoval.
34. Když se přiblížil čas úrody, poslal své otroky k vinařům, aby převzali jeho úrodu.
35. Ale vinaři jeho otroky chytili, jednoho zbili, druhého zabili, dalšího ukamenovali.
36. Znovu poslal jiné otroky, bylo jich ještě více než těch prvních, ale učinili jim totéž.
37. Naposled k nim poslal svého syna a řekl: "Zastydí se před mým synem."
38. Když však vinaři uviděli syna, řekli si: "To je dědic. Pojďte, zabijme ho a zmocněme se jeho dědictví!"