32. Ježíš se rozhlížel, aby spatřil tu, která to učinila.
33. Žena se ulekla, a protože věděla, co se jí stalo, s třesením přišla a padla před ním a řekla mu celou pravdu.
34. A on jí řekl: “Dcero, tvá víra tě zachránila. Jdi v pokoji a buď uzdravená ze svého trápení.”
35. Zatímco ještě mluvil, přišli z domu představeného synagogy a říkali: “Tvá dcera zemřela; proč ještě obtěžuješ Učitele?”
36. Ale Ježíš neposlechl to, co říkali, a řekl představenému synagogy: “Neboj se, jen věř!”
37. A nedovolil nikomu s ním jít, kromě Petra, Jakuba a Jakubova bratra Jana.
38. Přišli do domu představeného synagogy a Ježíš viděl rozruch a ty, kteří velice plakali a hlučně naříkali.
39. Vešel a řekl jim: “Proč se rozrušujete a pláčete? To dítě nezemřelo, ale spí.”
40. I posmívali se mu. Ale on všechny vyhnal a vzal s sebou otce a matku dítěte i ty, kteří byli s ním, a vešel tam, kde bylo dítě.
41. Uchopil ruku dítěte a řekl mu: “Talitha kúm”, což přeloženo znamená: "Děvče, říkám ti, vstaň!"
42. A děvče ihned vstalo a začalo chodit; bylo jí dvanáct let. A zmocnil se jich [ihned] veliký úžas.