6. Když vyšlo slunce, spálilo je; a protože nemělo kořen, uschlo.
7. Jiné padlo do trní; trní vzešlo a udusilo je, a zrno nevydalo úrodu.
8. A jiná padla do dobré země, vzcházela, rostla a vydávala úrodu; a neslo jedno úrodu třicetinásobnou, jedno šedesátinásobnou a jedno stonásobnou.”
9. A říkal: “Kdo má uši k slyšení, ať poslouchá!”
10. Když se ocitl o samotě, ptali se ho ti, kdo byli s ním, spolu s Dvanácti, na ta podobenství.
11. Říkal jim: “Vám je dáno tajemství Božího království, avšak těm, kteří jsou vně, se to všechno děje v podobenstvích,
12. aby hledíce hleděli a neuviděli, slyšíce slyšeli a nechápali, neobrátili se a nebylo jim odpuštěno.”
13. A řekl jim: “Nerozumíte tomuto podobenství; jak budete chápat všechna ta podobenství?
14. Rozsévač rozsévá Slovo.
15. Tito pak jsou "podél cesty", kde se rozsévá Slovo: Když je uslyší, hned přichází Satan a bere Slovo do nich zaseté.
16. A [podobně] tito jsou "na skalnatá místa" zaséváni: Ti, když uslyší Slovo, hned je s radostí přijímají.
17. A nemají v sobě kořen, ale jsou nestálí. Když nastane soužení nebo pronásledování pro Slovo, ihned odpadají.
18. A další jsou ti, kteří jsou rozséváni "do trní": To jsou ti, kteří uslyšeli Slovo,
19. ale potom přicházejí starosti tohoto věku, svod bohatství a žádosti po ostatních věcech a dusí Slovo, takže se stává neplodným.
20. Ale tito jsou "na dobrou zem" zaseti: Slyší Slovo, přijímají je a nesou úrodu, jedni třicetinásobnou, jedni šedesátinásobnou a jedni stonásobnou.”
21. A říkal jim: “Zdali přinášejí lampu, aby ji postavili pod nádobu nebo pod postel? Ne proto, aby ji postavili na stojan?