34. Říká jim: “Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte!”
35. Trochu poodešel, padal na zem a modlil se, aby ho, jeli to možné, tato hodina minula.
36. Říkal: “Abba, Otče, tobě je všechno možné, přenes tento kalich ode mne, ale ne, co chci já, ale co ty.”
37. A přišel a nalezl je spící. Říká Petrovi: “Šimone, spíš? Nemohl jsi jedinou hodinu bdít?
38. Bděte a modlete se, abyste nevešli do pokušení. Duch je sice ochotný, ale tělo slabé.”
39. A opět odešel a pomodlil se, říkaje stejnou prosbu.
40. A opět, když přišel, nalezl je spící; měli velmi těžká víčka a nevěděli, co by mu odpověděli.
41. A přichází po třetí a říká jim: “Ještě spíte a odpočíváte? To stačí. Přišla ta hodina, hle, Syn člověka je vydáván do rukou hříšníků.
42. Vstávejte, pojďme! Hle, přiblížil se ten, který mne zrazuje.”
43. A hned, když ještě mluvil, přichází Juda, jeden z Dvanácti, a s ním zástup od velekněží, učitelů Zákona a starších, s meči a holemi.
44. Ten, který ho zrazoval, měl s nimi domluvené znamení: “Koho políbím, ten to je. Zmocněte se ho a bezpečně odveďte!”
45. Když přišel, hned k němu přistoupil a řekl: “Rabbi!” A vroucně ho políbil.
46. Oni pak na něho vztáhli ruce a zmocnili se ho.
47. Jeden z okolostojících tasil meč, udeřil veleknězova otroka a uťal mu ucho.
48. Ježíš jim na to řekl: “Vyšli jste s meči a holemi jako na lupiče, abyste mne zatkli.