17. Učil a říkal jim: “Což není napsáno: "Můj dům bude nazván domem modlitby pro všechny národy"? Vy jste jej však učinili jeskyní lupičů.”
18. Uslyšeli to velekněží a učitelé Zákona a hledali, jak by ho zahubili, neboť se ho báli; celý ten zástup byl totiž nad jeho učením ohromen.
19. Když nastal večer, vycházeli ven z města.
20. A když šli ráno kolem, uviděli ten fíkovník uschlý od kořenů.
21. Petr se rozpomenul a řekl mu: “Rabbi, hleď, ten fíkovník, který jsi proklel, je uschlý.”
22. Ježíš jim na to řekl: “Mějte víru Boží.
23. Amen, pravím vám, že kdo by řekl této hoře: "Zvedni se a vrhni se do moře" a nezapochyboval by ve svém srdci, ale věřil by, že co říká, se děje, bude to mít.
24. Proto vám pravím: Věřte, že jste všechno, za cokoliv se modlíte a oč žádáte, přijali, a budete to mít.
25. A kdykoliv stojíte a modlíte se, odpouštějte, máteli proti někomu něco, aby vám i váš Otec, který je v nebesích, odpustil vaše přestoupení.”
27. A přišli opět do Jeruzaléma, a když se procházel v chrámu, přišli k němu velekněží, učitelé Zákona a starší
28. a říkali mu: “V jaké pravomoci to činíš? A kdo ti dal tuto pravomoc, abys to činil?”
29. Ježíš jim řekl: “Zeptám se vás na jednu věc; odpovězte mi a řeknu vám, v jaké pravomoci to činím.
30. Křest Janův byl z nebe, nebo z lidí? Odpovězte mi.”
31. Dohadovali se mezi sebou :“Řeknemeli "z nebe", řekne: "Proč jste mu [tedy] neuvěřili?"
32. Máme říci "z lidí"?” Báli se zástupu, neboť všichni skutečně měli za to, že Jan byl prorok.
33. Odpověděli tedy Ježíšovi: “Nevíme.” A Ježíš jim řekl: “Ani já vám nepovím, v jaké pravomoci tyto věci činím.”