18. A hle, muži nesli na lůžku člověka, který byl ochrnutý, a snažili se ho vnést dovnitř a položit před něj.
19. A když kvůli zástupu nenalezli způsob, jak by ho vnesli dovnitř, vystoupili na střechu a skrze hliněné tašky ho s nosítky spustili doprostřed před Ježíše.
20. Když uviděl jejich víru, řekl: “Člověče, tvé hříchy jsou ti odpuštěny.”
21. Učitelé Zákona a farizeové o tom začali rozvažovat: “Kdo je tento člověk, že mluví tak rouhavě? Kdo může odpustit hříchy, než sám Bůh?”
22. Ježíš však poznal jejich myšlenky a odpověděl jim: “Co rozvažujete ve svých srdcích?
23. Co je snadnější? Říci: "Tvé hříchy jsou ti odpuštěny", nebo říci: "Vstaň a choď"?
24. Abyste však věděli, že Syn člověka má na zemi pravomoc odpouštět hříchy,” řekl ochrnutému: “Tobě pravím, vstaň, vezmi svá nosítka a jdi do svého domu.”
25. A ten hned před nimi vstal, vzal to, na čem ležel, a oslavuje Boha odešel do svého domu.
26. Všech se zmocnil úžas a oslavovali Boha; byli naplněni bázní a říkali: “Dnes jsme uviděli neobyčejné věci.”
27. Po těchto událostech Ježíš vyšel a pohlédl na celníka jménem Lévi, sedícího v celnici, a řekl mu: “Následuj mne.”