34. [Ježíš říkal: “Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.”] Když si dělili jeho šaty, hodili los.
35. Lid stál a díval se. I vůdci se mu vysmívali a říkali: “Jiné zachránil, ať zachrání sebe, jeli ten Kristus Boží, ten Vyvolený.”
36. Posmívali se mu i vojáci, kteří přistupovali a přinášeli mu ocet
37. a říkali: “Jsili ty ten král Židů, zachraň sám sebe.”
38. Byl nad ním i nápis [napsaný řeckými, latinskými a hebrejskými písmeny]: “Toto je král Židů.”
39. Jeden z pověšených zločinců ho urážel slovy: “Což ty nejsi Kristus? Zachraň sám sebe i nás!”
40. Ale druhý ho napomínal: “To se ani Boha nebojíš? Vždyť jsi stejně odsouzený.
41. A my spravedlivě, neboť dostáváme, co si zasluhujeme za své skutky, ale tento nic zlého neudělal.”
42. A říkal: “Ježíši, vzpomeň si na mne, až přijdeš do svého království.”
43. [Ježíš] mu řekl: “Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji.”
44. Bylo již okolo šesté hodiny; tu nastala tma po celé zemi až do deváté hodiny,
45. protože se zatmělo slunce. Opona svatyně se uprostřed roztrhla.
46. A Ježíš zvolal mocným hlasem: “Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha.” Když to řekl, vydechl naposled.
47. Když setník uviděl, co se stalo, slavil Boha řka: “Skutečně, tento člověk byl spravedlivý.”
48. A všechny ty zástupy, které se sešly na tuto podívanou, když uviděly, co se stalo, odcházely bijíce se do prsou.