25. A hle, v Jeruzalémě byl člověk, který se jmenoval Simeon. Byl to člověk spravedlivý a zbožný, očekávající potěšení Izraele, a Duch Svatý byl na něm.
26. Jemu bylo Duchem Svatým zjeveno, že nespatří smrt, dokud neuvidí Pánova Mesiáše.
27. Ten přišel v Duchu do chrámu. Když rodiče přinesli chlapce Ježíše, aby s ním učinili podle obyčeje Zákona,
28. on si ho vzal do náručí, vzdal chválu, dobrořečil Bohu a řekl:
29. “Nyní, Panovníku, podle svého výroku propouštíš svého otroka v pokoji,
30. neboť mé oči spatřily tvou záchranu,
31. kterou jsi připravil před tváří všech lidí,
32. světlo ke zjevení národům a slávu tvého lidu Izraele.”
33. Jeho otec a matka se podivovali nad tím, co bylo o něm mluveno.
34. Simeon jim požehnal a řekl Marii, jeho matce: “Hle, on je určen k pádu a povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, jemuž bude odpíráno --
35. i tvou vlastní duší pronikne meč -- aby bylo zjeveno myšlení mnohých srdcí.”