37. Když se již přibližoval ke svahu Olivové hory, začal celý ten zástup učedníků radostně velikým hlasem chválit Boha za všechny mocné činy, které spatřili.
38. Říkali: “Požehnaný král, jenž přichází ve jménu Pána. V nebi pokoj a sláva na výsostech!”
39. Někteří farizeové ze zástupu mu řekli: “Učiteli, pokárej své učedníky.”
40. Ježíš jim na to řekl: “Pravím vám, budouli oni mlčet, bude křičet kamení.”
41. A když se přiblížil a uviděl město, dal se nad ním do pláče
42. a řekl: “Kdybys [aspoň] v tento [svůj] den poznalo i ty, co je k [tvému] pokoji. Avšak nyní je to před tvýma očima skryto.
43. Neboť přijdou na tebe dny, kdy tě tvoji nepřátelé obklopí náspem, obklíčí tě a sevřou ze všech stran.
44. Srovnají se zemí tebe i tvé děti v tobě a nenechají v tobě kámen na kameni za to, že jsi nepoznalo čas svého navštívení.”
45. A když vešel do chrámu, začal vyhánět ty, kteří tam prodávali,
46. a říkal jim: “Je napsáno: "A můj dům bude domem modlitby", vy však jste z něj udělali jeskyni lupičů.”
47. Každý den vyučoval v chrámě. Velekněží a učitelé Zákona i přední muži z lidu se snažili jej zahubit,
48. ale nenalézali, co by mohli udělat, neboť všechen lid na něm visel a naslouchal mu.