17. Nejednej příliš ničemně a nebuď blázen. Proč bys měl zemřít mimo svůj čas?
18. Bude dobré, když se tohoto přidržíš a ani tamto neopustíš, protože kdo se bojí Boha, vyjde z toho obojího.
19. Moudrost posílí moudrého více než deset mocných, kteří jsou ve městě.
20. Vždyť na zemi není spravedlivý člověk, který by konal dobro a nehřešil.
21. Ani nepřikládej své srdce ke všem slovům, která lidé říkají. Přece nebudeš poslouchat svého otroka, který tě proklíná.
22. Vždyť sis také sám mnohokrát uvědomil, že i ty jsi proklínal jiné.
23. To všechno jsem zkoušel s moudrostí. Řekl jsem: Nechť zmoudřím. Avšak moudrost ode mě byla daleko.
24. Vzdálené je to, co bylo; hluboko, hluboko, kdo to postihne?
25. Usiloval jsem poznat, zkoumat a hledat moudrost a smysl a poznat i ničemnost a bláznovství, pomatenost a ztřeštěnosti.
26. A nalézám něco trpčího než smrt: ženu, která je pastí, jejíž srdce jsou sítě a její ruce pouta. Kdo se líbí Bohu, zachrání se před ní, kdo však hřeší, bude jí polapen.
27. Pohleď, toto jsem nalezl, řekl kazatel, jedno po druhém, když jsem nalézal smysl.
28. Co stále hledala má duše, jsem nenalezl. Nalezl jsem jediného člověka z tisíce, ale ženu jsem mezi těmito všemi nenalezl.