16. Nato lid odpověděl. Řekl: Ať je to od nás vzdáleno, že bychom opustili Hospodina, abychom sloužili jiným bohům.
17. Vždyť Hospodin, náš Bůh, je ten, kdo vyvedl nás a naše otce z egyptské země, z domu otroctví, a který učinil před našima očima tato velká znamení a zachoval nás na celé cestě, po které jsme šli, a mezi všemi národy, uprostřed nichž jsme procházeli.
18. Hospodin od nás vyhnal všechny ty národy a emorejského obyvatele té země. Také my budeme sloužit Hospodinu, protože on je náš Bůh.
19. Tu řekl Jozue lidu: Nebudete schopni sloužit Hospodinu, protože on je svatý Bůh. On je žárlivý Bůh, nesnese vaše přestoupení a vaše hříchy.
20. Když opustíte Hospodina a budete sloužit cizím bohům, odvrátí se a zle s vámi naloží, skoncuje s vámi i poté, co vám prokazoval dobro.
21. Ale lid řekl Jozuovi: Nikoli, vždyť budeme sloužit Hospodinu.
22. Jozue tedy řekl lidu: Jste svědky sami proti sobě, že vy jste si vybrali Hospodina, abyste mu sloužili. Oni řekli: Jsme svědky.
23. Nuže, odstraňte cizí bohy, které máte mezi sebou, a nakloňte své srdce k Hospodinu, Bohu Izraele.
24. A lid Jozuovi řekl: Hospodinu, svému Bohu, budeme sloužit a jeho hlas budeme poslouchat.
25. Jozue v onen den uzavřel s lidem smlouvu a předložil mu v Šekemu ustanovení a právní nařízení.
26. Jozue pak zapsal tato slova do knihy Božího zákona, vzal velký kámen a postavil ho tam pod terebint, který stojí v Hospodinově svatyni.
27. Nato Jozue řekl všemu lidu: Hle, tento kámen bude mezi námi na svědectví, protože on slyšel všechny řeči, které s námi Hospodin mluvil. Bude mezi vámi na svědectví, ať nelžete proti svému Bohu.
28. Potom Jozue lid propustil, každého k jeho dědictví.