11. Když jsme to slyšeli, naše srdce se rozplynulo a nikdo už strachem z vás ani nedýchal, protože Hospodin, váš Bůh, je Bůh nahoře na nebesích i dole na zemi.
12. Nuže, přísahejte mi, prosím, při Hospodinu, že když jsem vám prokázala milosrdenství, prokážete také vy milosrdenství domu mého otce a dáte mi spolehlivé znamení.
13. A necháte žít mého otce i matku, mé bratry i sestry a všechno, co jim patří, a vysvobodíte naše duše od smrti.
14. Nato jí ti muži odpověděli: Nechť naše duše zemře namísto vás. Pokud nevyzradíte tuto naši úmluvu a stane se, že nám Hospodin dá zemi, prokážeme ti milosrdenství a věrnost.
15. Potom je nechala sestoupit po provaze z okna, protože její dům byl v hradební zdi. Bydlela na hradbách.
16. A řekla jim: Na to pohoří jděte, ať na vás nenarazí pronásledovatelé. Ukryjete se tam na tři dny, dokud se pronásledovatelé nevrátí, a potom půjdete svou cestou.
17. Muži jí řekli: Budeme zproštěni této tvé přísahy, kterou jsi nás zapřisáhla, za této podmínky:
18. Hle, přicházíme do země. Přivážeš provázek z těchto karmínových šňůr do okna, z něhož jsi nás nechala sestoupit, a shromáždíš svého otce, matku, bratry a celý dům svého otce k sobě do domu.
19. A krev každého, kdo vyjde ze dveří tvého domu na ulici, spočine na jeho hlavě a my budeme nevinní, ale krev každého, kdo bude s tebou v domě, spočine na naší hlavě, jestliže na něho dopadne něčí ruka.