13. Roztrhněte svá srdce, ne svá roucha a navraťte se k Hospodinu, svému Bohu, protože je milostivý a soucitný, pomalý k hněvu, hojný v milosrdenství, slitovává se nad zlem.
14. Kdo ví, snad se odvrátí, slituje a zanechá za sebou požehnání. Přídavná a litá oběť patří Hospodinu, vašemu Bohu.
15. Trubte na beraní roh na Sijónu, nachystejte půst, svolejte shromáždění.
16. Shromážděte lid, posvěťte shromáždění! Shromážděte starší, shromážděte děti i kojence od prsů! Ať vyjde ženich ze své komnaty a nevěsta ze své svatební komůrky.
17. Mezi předsíní a oltářem ať pláčou kněží, Hospodinovi služebníci. Ať říkají: Hospodine, pohleď s lítostí na svůj lid a nevydávej své dědictví v potupu, za pořekadlo mezi pohanskými národy. Proč by měli říkat mezi národy: Kde je jejich Bůh?
18. Nato Hospodin vzplál žárlivostí pro svou zemi a měl soucit se svým lidem.
19. Odpověděl Hospodin a řekl svému lidu: Hle, posílám vám obilí, nové víno a olej a nasytíte se tím. Nevydám vás už v potupu mezi pohanskými národy.
20. Vzdálím od vás seveřana a zaženu ho do bezvodé a zcela opuštěné země; jeho přední voj do moře východního a jeho zadní voj do moře západního. Vystoupí jeho smrad, vystoupí jeho zápach, neboť se vyvyšoval tím, co prováděl.