24. Země je vydána do ruky ničemy, on zakrývá tvář jejích soudců. Pokud ne on, kdo je to tedy?
25. A mé dny byly rychlejší než běžec; utekly, neviděly blaho.
26. Pominuly spolu s rákosovými loděmi, jako se orel střemhlav vrhá na kořist.
27. Řeknuli si: Zapomenu na své stěžování, opustím svou utrápenou tvář a pookřeji,
28. lekám se všech svých bolestí, vím, že mě nenecháš bez trestu.
29. Já platím za ničemníka, nač se mám unavovat marností?
30. Kdybych se omyl vodou ze sněhu a dlaně si očistil louhem,
31. jednou mě ponoříš do jámy a bude mnou opovrhovat i můj plášť.
32. Vždyť on není člověk jako já, abych mu odpověděl a vešli jsme spolu v soud.